Zajímavosti z lokální literatury: případy slavných

V rámci rozsahu našich služeb přečteme ve firmě Medistyl tisíce medicínských článků ročně. Ačkoli je to vždy čtení odborné, s ohledem na téma je někdy smutné, ale někdy naopak i dost úsměvné. Na tomto místě bychom se s vámi chtěli podělit především o nálezy něčím zajímavé. Tentokrát jsme z archívu vybrali články vskutku historické.

Dodnes je možné na zámku Konopiště spatřit v lékařském kufříku arcivévody Františka Ferdinanda d’Este polovinu tablety aspirinu, jejíž první půlku si následník trůnu vzal před odjezdem do Sarajeva. V tomto světle je spáchaný atentát nežádoucí událostí a mohl by být skvělým příkladem pro farmakovigilanční školení. Ve stejném článku autor polemizuje i nad příčinami úmrtí v souvislosti se španělskou chřipku v letech 1918-1919. V té době je této nemoci připisováno více než 20 milionů obětí. Tehdy se kyselina acetylsalicylová podávala v denních dávkách 3-30 g. Dnes je maximální dávka stanovena na 1,5 gramu, navíc při současném podávání léků chránících GIT. Proto autor článku pokládá řečnickou otázku, kolik obětí se skutečně dá přiřknout samotné chřipce a kolik mohla způsobit přehnaná léčba? [1]

Adolf Hitler „byl nesporně hypochondr“, vegetarián, abstinent, nekouřil, dokonce nepil ani kávu. Miloval sladké. Trpěl gastrointestinálními potížemi neurotického původu. Ty jeho doktor Theodor Morell léčil zejména kombinací vitamínů, hormonů, fosforu a glukózy, vše v extrémních dávkách. Hitlerova nespavost byla léčena bromidy a barbituráty. Kromě uvedeného a pervitinu podával lékař Hitlerovi také extrakty z epifýzy a slinivky, estradiol, testosteron, hydrokortizon, kokain, jód a nitroglycerín. Pacient s vysokým tlakem si vynutil i podávání Cardiazolu, léku, který pomáhal hypotonickému Hermannu Göringovi. Blíže se dá datovat terapie multivitaminy, pervitinem, jódem a testosteronem při zhoršení Hitlerova stavu v roce 1943, kdy trpěl silnými záchvaty třesu. K dočasnému zlepšení stavu došlo po nezdařeném pokusu o atentát 20. 7. 1944. Z dobových filmových záběrů z roku 1945 někteří odborníci usuzovali, že Hitler trpěl Parkinsonovou nemocí. [2]

V odborné literatuře se dozvíte i zajímavosti typu, že úspěšná a slavná dráha warfarinu započala díky úspěšnému podání americkému prezidentovi Eisenhowerovi po infarktu myokardu v roce 1955 poté, co byl v roce 1954 pod názvem Coumadin zaregistrován v USA. [3]

„Aktuálnost“ vybraných článků by možná mohla vést k zamyšlení o nutnosti přísného nastavení Dne 0 v lokální literatuře…

Autor: Mgr. Marika Dognerová

[1] Polach A. Zmeny telesnej teploty. In vitro. 2021; 9(3): 36-9.

[2] Jilkova J. Hitleruv osobni lekar. Zdravotnictvi a medicina. 2020; (7-8): 28-9.

[3] Martinaskova J. Trnite cesty vyvoje leku XV. – Historie heparinu a warfarinu. Casopis ceskych lekarniku. 2021; XCIII(1):32-3.